Posíláme pozdrav z nejvíce turistického severního města.

Příjezd byl velkolepý jako vždy. Nejvíce jsme si užili cestu vietnamským student agency a ppl v jednom, kromě lidí na sedadlech seděli i pytle s rýží či klasické vietnamské polystyrenové bedny s kdo ví čím vším uvnitř. Kam se hrabe česká pošta 😉 žádný problém nechat krabice uprostřed silnice a prostě jet dál 😀 , autobus na nikoho nečeká. Jak jsme zjistili není problém ani sednout na motorku a odchytnout si autobus s vašimi věcmi po cestě. Takže, když z ničeho nic se k autobusu začne přibližovat zběsile troubící motorkář co v 50 km/h ťuká na okýnko autobusu, není čeho lekat, autobus přizastaví nebo jen zpomalý a danému motorkáři zásilku předá. Nakonec jsme ale bezpečně a v krátkém čase dojeli… 😈

První po příjezdu jsme si našli plavbu na dva dny a s véčou na palubě luxusního korábu s prkny, které vás bouchly, když jste na ně stoupli.

Užili jsme si večer na lodi s korejskými uprchlíky. Nakonec jsme již v trochu podroušeném stavu uskutečnili noční skok z lodi do mezinárodních vod… ☆ kapitán moc nadšen nebyl :{) ani místní policie. Vzniklý konflikt naštěstí za nás vyřešila posádka, takže jsme z toho pěkně vyklouzli.

Místní mafoši se nás ujmuli, peněz nás zbavili a pak nás odvezli rovnou do Hanoje.

Jinak tu bylo celkem živo. Kromě velkých lodí plných turistů se zde plavily i malé lodičky osedlané domorodými Vietnamci. Někteří se zde narodí, žijí a umírají aniž by se během života dotkly pevniny, lépe řečeno na pevninu za celý život ani nevstoupí.

Kromě plavby přes noc na lodích jsme absolvovali i poznávací projížďku na motorkách ze zdejších půjčoven. Chlapci nás mírně obrali, když nasadili více jak dvojnásobné ceny za den půjčení, ale i tak jsme si to užili.

Zpáteční cesta autobusem rovnou do Hanoie. Protože jsme se skamarádili s šéfem ze zájezdu, měli jsme tu privilegii, že nám slíbil vysazení v Hanoi přímo u domu, kde jsme spali. Výsledek byl takový, že nás vysadil s kufry na dálnici 2 km od ubytování :D, blíž to bohužel nešlo. Ale i tak jsme to ocenili.