Je večer stále 10. 7. a my jsme v Moskvě na letišti. Čeká nás tu jedna noc a celý den než budeme moct nastoupit do letadla, který nás zaveze do naší konečné zastávky. Připravili jme si celtu, prostěradla a kradené deky z minulých letů a ustlali si na zemi vedle oken s výhledem na letištní plochu. Noc byla užitá, ale žádné vzrůšo oproti tomu, co nás čekalo ráno okolo naší ložnice davy turistů čekající na své letadlo, chodili kolem nás a pro některé jsme byli taková atrakce, že foto s bandou maníků spící na zemi na letišti nemohlo chybět. Letište nám tak trochu přirostlo k srdci, však jsme tam určitou část našich životů strávili a přišlo nám, že ne malou. Za tu chvíli jsme si tam našli naše oblíbená místa, koupelnu (nejbližší záchdky od ložnice), obývák restsauraci s gaučíkem, kde nás nechali jen tak sedět a zevlit. Dlouhé chvíle jsme si krátili procházkami po letišti nebo focením sranda fotek v režii Martina.

Vše jednou končí a my se museli s letištěm rozloučit, pár hodin před odletem se k nám přidala další členka Pavča a společně jsme nastoupili do letadla směr Ha noi.

12. 7. 2015 konečně jsme v Hanoi, vyřizování víz pro nevietnamské členy grupy a čekání na velké taxi, kam se vleze celá naše šestičlenná skupinka – Lili, Martin, Hanka, Chung, Pavča a Makča – i se zavazadli. První dojmy při opuštění letištní haly – toto léto bude ve znamení horka a dusna.