Mui Ne neznamená jen písek a písečné duny. Ve všech průvodcích se také dočtete o tzv. rybářské vesnici i když není tak úplně turisticky přístupná. Přístupná samozřejmě je, ale ne tak, jak by si běžný zdejší turista představoval, rozhodně ho tu nečeká žádný luxus, pohodlí a jachta.

Co vás čeká hned při příchoduje velký závan smradu ze sušených ryb, které byly ráno čerstvě uloveny. Je to ovšem pěkný pohled.

Kdo by neměl rád sardinky? Nejlepší je toto místo navštívit hned z rána, je tu rušno a člověk vidí, jak to tu chodí. Abych objasnil, na moři je sposta rybářských lodí, které loví, loví a loví, k nim jezdí malé loďky, nebo spíš velké vany, které úlovky vozí na břeh. Na břehu čekají nastartované malé náklaďáky nebo moto-náklaďáky a ty ryby a vše vylovené buť kupují na místě nebo sváží na místní trhy ve vesnici.

Samotná vesnice Mui Ne není turisticky nijak zajímavá, nebo alespoň ne pro normálního turisty. Rybí trh smrdí a nikdo tu na ně nemluví anglicky. My ovšem, jako zkušená parta, navíc s vietnamskými průvodci, zastávku děláme a jdeme se najíst. Trh jsme sice neprošli, ale jídlo v místní resturaci je lákavé, za 25 kč dostáváme plný talíř rýže s výborným masem a volským okem, k tomu misku sladko-kyselé chili omáčky a misku horkého zeleninového vývaru. Je to skvělé, s plným břichem odjíždíme na hotel.

Večer se dojídáme mořskými plody.

Krevety a taky trochu krabíků.